Panorámata z vrcholu Breithorn

Panorámata složená z 10 fotek při 360°. Pokud máte zájem o větší rozlišení, pošlete mi email nebo zanechte vzkaz v komentáři. Během týdne ještě přidám nějaké snímky výstupu z Google Earthu.

Moje fotečky z výstupu na Matterhorn

V neděli jsem konečně našel trocha chvilku k úpravě mých foteček, doufám, že se Vám budou líbit. Odkaz nalezněte na mém fotogalerii.

Čtvrteční sestup do Zermattu a návrat do rodné vlasti

Po včerejším náročném výstupu jsem spal jak zabitý a ani ráno se mi nechtělo vstávat, když mě Péťa vzbudil již brzy, v půl osmé, se slovy: „Hned balíme a jedeme domů!“. Minuty se nekonečně vlekly, až jsem se z lehkého šoku vzpamatoval, celý rozlámaný jsem se dal do kupy a vysoukal se ze stanu ven do nevlídného počasí. Bylo zataženo, pošmourno, trochu chladno a Matterhorn byl celý zahalený v oblacích. Při balení věcí vidím přicházet Péťu zezdola, oznamuje mně, že mu jeho spacák při manipulaci vyklouzl z ruky a skutálel se ze skály dolů k ledovci. Dohodli jsme se, že se pokusíme na zpáteční cestě do Schwarzsee sejít dolů po části ledovce, najít spacák a zkrátit si tak cestu. Při balení věcí nestíhám tempo, a tak mi Helča pomáhá se složením stanu. Po sbalení věcí a krátké snídani ve formě müsli tyčinky vyrážíme s batohem na zádech na lov spacáku. Sestup dolů po velkých kamenech a sněhové pláni byl náročný a unavující, z dálky vidíme červenou tečku visící na stěně asi 5 metrů od země. V duchu přemýšlíme, jak se k němu dostat, dlouze se o tom bavíme, když tu najednou trošku zafoukal vítr, spacák vyslyšel naše přání a spadl na zem. Jaká úleva! Péťa se od nás odtrhl a šel pro spacák, my jsme mezitím pokračovali v průzkumu dolní části terénu s velkým zlomem. Ani po dlouhém hledání se nám nedaří najít správnou cestu, ledovec končil prudkým srázem. Poslední volba byla se vrátit stejnou cestou nahoru k táboru a vrátit se jedinou schůdnou cestou, kudy jsme přišli. Kvůli této nepříjemnosti jsme ztratili dvě hodiny a kus energie. U chaty Hornlihütte si dopřáváme malou pauzu na odpočinek a znovu vyrážíme. Cesta dolů známou trasou nám rychle utíká, nad hlavami nám prolétlo několik vrtulníků dovážející zásoby na chatu. Během sestupu se krajina mění, teplota stoupá a naše nálada ze včerejší únavy se postupně lepší. Když jsme došli ke stanici Schwarzsee, začalo mírně poprchávat a foukat silný vítr. Od stanice jsme pokračovali dále podle cedulky mířící na Zermatt, dole na louce jsme odložili batohy a ulehli do trávy. Z našich posledních zásob se posilňujeme a z okolní krajiny čerpáme energii pro poslední úsek naší cesty. Sestup až k Zermattu přes serpentýnky zařízlé ve stráni s bujnou vegetací ubíhal rychle, neb nás poháněla představa idylky domova, pohody a domácí stravy. S Péťou a Helčou jsme stále vpředu a u každé křižovatky čekáme na opozdilce, Páju a Toma, kteří z posledních sil urvali kus cesty… :-) Až dole jsem si vzpomněl na poslední velký kus čokolády, který nosím pro případ nouze, což právě nastává. Okolo druhé odpolední jsme konečně v Zermattu, vyčerpaní, špinaví, částečně hladoví, ale šťastní, že konečně vyrazíme na cestu domů. U úchvatné zermattské kašny se svišti jsme se naposled společně vyfotili na památku. Vlakem jsme odjeli do Täsche, kde na nás čekalo Petrovo služební auto. Po balení věcí do auta a malé hygieně vyrážíme směr Praha. Při cestě se stavujeme ve městě, kde kupujeme zásobu jídla na poslední úsek naší poutě. Časté střídání v řízení zabránilo našim unaveným očím, aby se, byť jen na malou chvilku, oddaly sladkému spánku za volantem. Přes rakouské vesničky se pomalu blížíme k hranicím Německa, kde se napojujeme na dálnici směr Mnichov – Rozvadov – Plzeň – Praha. Kolem jedné hodiny se stavujeme v samoobslužné restauraci, kde si po dlouhé době dopřáváme pořádnou večeři. Kolem druhé hodiny jsme, hurá, na české půdě. Do matičky Prahy dorážíme za ranního rozbřesku, kolem čtvrté hodiny. Se všemi se loučím, nedočkavě se těším do hajan, kde se opět oddám snu o zdolání silného zermatského lva.
Celkem jsme ušli 13.2 km s převýšením 287 metrů.

Kdy asi vyjde poslední článek?

Omlouvám se za malé zpoždění, tento týden mám firemní školení s ŘLP a jiné aktivní činnosti, proto večer mi času moc nezbývá. Ale o víkendu budu mít více času na psaní článku a dokončení úpravu fotek. Těšte se!

Mapa trasy a výškový profil výstupu na Matterhorn

Záznam trasy výstupu dle outdoorové navigace Garmin 60CSx.

Pár foteček z kompaktu velkého horolezce Tomáše

Zde přikládám odkaz na fotky od Tomáše. Moje fotky zpracuji až po dopsání čtvrtečního dne, prosím o trocha trpělivosti :-)

Nejnáročnější výstup a touha za splněním velkého snu

Včera, když jsem kolem deváté dopsal svůj deník a než jsem se chystal napsat zprávu své nejbližší, vzal jsem si prášek na spaní, který mi dal Péťa. Poprvé v životě jsem mohl vyzkoušet, jak funguje tato zázračná pilulka. Účinek se dostavuje po půl hodině, načasoval jsem tak, abych stihl dopsat a včas usnul. Poslední zprávu jsem psal skoro v polospánku a skutečně za půl hodiny jsem nejen práškem, ale i únavou usínal. Kolem jedné ranní mě budí Pája, který mi záviděl klidné spaní. Od něj jsem se později dozvěděl, že byl vzhůru kolem jedenácté a nemohl už vůbec usnout, jen čekal na dobu pro náš velký den. Z hlubokého spánku jsem se musel pořádně probrat a snažit se vzpomenout na můj stav bytí. Po nějaké době vzpamatování jsem se ze spacáku vysoukal ven a začal rychle balit. Po půl hodině jsme vyrazili do hluboké noční tmy, prozářené hvězdami a světly našich čelovek. Byla překrásná a chladná noc, majestátní hora byla zahalená do naprosté tmy a vyzvala nás k nečekanému úkolu, seznámit se blíže tváří tvář velkému neznámému dobrodružství a poznání sebe sama. Navigace s uloženou včerejší trasou nás navede na správnou cestu, nejen podle ní se řídíme, ale i našimi instinkty a „šestým“ smyslem. U stěny, kde začíná první okamžik opuštění od pevné země, se všichni modlíme k Madoně, která střeží vstup k posvátné hoře určené jen pro ty zasvěcené a zkušené horolezce. Náš první dotyk k chladné a ještě spící hoře rozžehne plamen vášně k horolezeckému umění. Pomalu se z polospánku probouzíme do stavu obezřetnosti a plného vnímání dění okolo. Cestu k prvnímu kuloáru už známe ze včerejška a tak nám cesta pěkně utíká až k místu, kde začíná nové hledání a nalezení správné cesty ve změti nekonečných bludišť. Ve svitu čelovek se snažíme orientovat podle vyšlapaných cestiček či různých značení, od červených teček až po různá kamení označující směr cesty. Někdy musel někdo napřed prozkoumat trasu a ostatní čekat na jeho odpověď, zdali nalezená cesta je správná či ne. Takovým tempem jsme postupovali výš a výš až k jednomu místu, kde jsme nemohli najít další cestu, z dálky dolů jsme si všimli světelných a malých teček horolezců, kteří se k nám rychle blížili. Usoudili jsme, že jsou to zkušení horolezci, kteří to tady dobře znají zpaměti. Jsme ve výšce okolo 3500 m.n.m., je kolem čtvrté hodiny a pomalu začíná svítat, Péťa nalézá správnou cestu a tak pokračujeme správným tempem. Po nějaké době zjišťujeme, že jdeme o něco více vpravo, opět se pokoušíme vracet na správnou cestu, Tom jde napřed na průzkum a za 10 minut nás volá, že vlevo postupují horolezci nahoru velmi rychle. Jdeme za nimi a hned se snažíme držet jejich tempo, všichni postupujeme nahoru jako vláček mravenců, kteří jdou cestou k určenému cíli. Po chvíli lezení, které nás baví, zjišťujeme, že s nimi nedokážeme držet krok. Občas ztrácíme rytmus a lapáme po dechu, raději se zastavujeme a dáváme si pauzu na oddech. Zlatavé paprsky vycházející ze slunce a vynořující se mezi vrcholky hor nás zahřejí a donutí nás se porozhlédnout okolo, z jiné perspektivy probouzejícího se rána. Hned neváhám a z batohu vytahuji zrcadlovku, abych uchoval kýč nezapomenutelného obrazu nevšedního života. Moc času na experimentování s focením nezbývá a tak se musím spokojit se třemi snímky a budu doufat, že nebudou rozmazané. Přece jen s batohem v zádech a s mým neklidným tepem srdce se nesnadno v pološeru dobře fotí. Kluci už vyrazili a já jako poslední musím dohnat ztrátu času. Jelikož mám s nadmořskou výškou zkušenosti z Nepálu, raději se nesnažím dohnat ztrátu a soustřeďuji se na správný způsob techniky dýchání a šetření sil. Mezitím se při lezení snažíme rychlejším horolezcům, kteří jdou za námi, uvolnit cestu a zbytečně tak nezdržovat jejich tempo. Okolo výšky 3800 m.n.m. už začíná být lezení čím dál obtížnější, místy mezi skály musíme opatrně postupovat zmrzlým sněhem a ledem. Horolezci, kteří jdou raketovým sprintem, jsou ve dvojicích a mají mezi sebou jisticí lano. S kluky se domlouváme, že už je na čase, abychom se rozdělili a vytvořili dvě dvojice. S Tomem se společně navážeme lanem na délku 10 metrů a vyrážíme vstříc nebesům. Je krásné a jasné ráno, bez obláčků, s Péťou usuzujeme, že máme dostatečný náskok a že nemusíme tolik spěchat. Pája s Péťou jdou první, já s Tomem se držíme za jejich zády a začínáme se jistit pomocí expresek nebo navázání lana na železné torzo zabetonované ve skále. Před šestou hodinou spatřujeme nedaleko chatu Solvay, strach, že nedorazíme do 9 hodiny včas, nás opustil a začínáme věřit, že vrchol s dostatečným předstihem stihneme. U chaty si dáváme čtvrt hodiny pauzu na posilnění, doplnění tekutin a sebrání nových sil pro poslední úsek cesty na vrchol. Zjišťuji, že je chata dobře postavená, zakotvená ve skále pomocí betonu a železných tyčí. Je velká zhruba 6 x 5 m, vybavená solární vysílačkou napojenou na horskou službu v Zermattu. Slouží jen k nouzovému bivakování za zhoršených podmínek nebo v časech zpožděných pro návrat zpět dolů. Z chaty pokračujeme dále přes horní plotnu a stále rovně až na hřeben, začínám si pomalu všímat počasí a i když vím, že se v horách může cokoliv dít, nečekal jsem prudkou změnu přicházejících obláčků, od vlajkových až po frontálních. Začínal jsem tušit a obávat se, že sen pomalu pohasíná, ale naděje umírá poslední. Doufal jsem, že toto počasí je krátkodobé. S Tomem pokračujeme dále a snažíme se dohnat ztrátu za Pájou a Péťou, kteří jsou spolu dobře sladěni v lezení. Před sněhovým hřebenem, odkud je vidět do hrozivé strmé Severní stěny, si bereme mačky, Tom mě upozorňuje a ukazuje na obláčky nad hlavou a všímá si mé neklidnosti nad vývojem počasí. Pokračujeme dále a v polovině sněhové trasy se s Tomem zastavujeme a probíráme, zdali pokračovat či ne. Jelikož jsme skryti za horou a nemůžeme pozorovat část nebe za Matterhornem směrem na východ, dohodli jsme se, že půjdeme ještě pár metrů nahoru na menší hřeben, odkud je lepší výhled. Když jsme došli k místu, stačil můj jediný letmý pohled na východ a bylo jasné, že náš sen se pomalu vytrácí do neznáma. S Tomášem voláme Péťu a Páju, že musíme dolů, stále v duchu přemýšlím, zdali se nejedná o dočasnou změnu alpského počasí. Raději vyčkáme nějakou dobu a já pozoruji nebe na všechny strany, v dálce v horách plují oblaka typu stratocumulus, a jelikož nejsem velkým odborníkem na počasí, raději ukazuji všem palcem dolů. Přece jen riziko je velké a náš život máme jen jeden, raději s rozumem sestupujeme dolů. Když k nám Péťa s Pájou dorazili, počasí se ještě zhoršilo, stačil jediný pohled do očí nás všech a bylo znát, že jsme trošku zklamaní nad prognózou celodenního počasí s jasným nebem. Důležité je umět přijmout situaci, která se již změnit nedá a myslet na náš bezpečný návrat. Koukám na hodiny, je devět hodin, a na navigaci, s Tomem jsme dosáhli výšky 4.214 m.n.m a ostatní kluci okolo 4.310 m.n.m. podle Péťových hodin, které nejsou tak přesné neb fungujou na principu změny atmosférického tlaku v závislosti na výšce. Podle Google Earthu, na kterém jsem nechal promítnout záznam naší trasy z navigace, odhaduji, že byli max. ve výšce 4.250 m.n.m. Na vrcholu jsme mohli být okolo 11 hodiny, což je tak maximum pro dosažení vrcholu. Tomáš pořizuje pár fotek z našeho nejvyššího výstupu a já připravuji lano na slaňování. Dole, kde končí svah pokrytý sněhem, zujeme mačky a postupně slaňujeme dolů. Během slaňování zjišťujeme, že asi nejrychlejší a nejbezpečnější způsob sestupu je použít obě lana najednou tak, že první horolezec slaňuje na prvním laně dolů až k jeho konci a poté připravuje druhé lano k dalšímu sestupu, poté čeká na dalšího horolezce, který s sebou nese na zádech první lano. V polovině trasy se domlouváme s jednou českou trojicí, která má delší lano (70 m), že budeme společně pomocí tří lan slaňovat. Jeden z trojice je velmi zkušený horolezec a ten slaňuje dolů první. Není jednoduché slaňovat až na konci lana a hledat slaňovací kruh nebo smyčky. Sestup až k chatě Solvay trval skoro 3 hodiny oproti výstupu trvajícím krátce jen 2 hodiny. U boudy si dopřáváme odpočinek a posilňujeme se různými energetickými tyčinkami a kusem sušeného masa. Další sestup byl velmi zdlouhavý kvůli většímu počtu nás horolezců (celkem 7), kteří se drželi pohromadě, a trval skoro 9 hodin, než jsme se dostali do základního tábora. V některých úsecích trasy slabě chumelilo a foukal silný vítr, byli jsme rádi, že jsme nezůstali nahoře viset a nebloudili v mlžné oponě bezmocnosti a bezvýchodnosti. Když jsme se dostávali níž a níž, balvan, který jsme nesli v sobě, byl čím dál lehčí, a když jsme před desátou hodinou u Madony slezli ze skály, spadl úplně na zem. Všichni jsme si navzájem, s únavou ale i s úsměvem, potřásli rukou a radovali se, že jsme to zvládli. Se svítícími čelovkami jsme dokráčeli jako chodící mrtvoly k táboru, kde na nás netrpělivě čekala Helča. Hned jsme batoh shodili na zem a únavou padli na prdel. Fofrem jsem si udělal polívku ze sáčku a teplý čaj, po zažehnání hladu a žízně jsem zalezl do spacáku, napsal krátký článek do blogu a hned usnul… Tolik bravurních a neobvyklých zážitků včetně obav před nástrahami hor a nových zkušeností během dne jsem ještě neprožil…
Ušli jsme celkem skoro 5km s převýšením 1614 metrů.

Konečně doma ve své rodné vlasti

Kolem čtvrté ranní jsem dorazil do Prahy v pořádku, doufám, že ostatní taktéž. Celý víkend budu regenerovat své bolavé a znavené tělo, přece ten výstup a sestup dal docela pěkně zabrat.
Dnes odpoledne budu psát o středečním výstupu na Matterhorn a včerejším sestupu do Zermattu včetně odjezdu do vlasti. Také budu třídit a upravovat nespočet fotek (asi 300).
Teď zjišťuji, že vkládání komentáře bylo povolené jen pro zaregistrované (díky Vojto za upozornění, sice pozdě, ale přece), teď už můžete vkládat komentáře jako anonymní uživatel (až budete psát komentář, nastavte v položce "Komentoval jako" na Anonymní.

Vrchol Matterhornu skoro na dosah

Pred hodinou jsme dorazili do tabora, totalne vycerpani a stastni, ze jsme v poradku! Okolo devate hodiny rano jsme byli skoro na vrcholu v nadmorske vysce 4214 m.n.m. Bohuzel se pocasi pokazilo, nechteli jsme riskovat a radeji jsme sli dolu. Sestup byl ze vsech nejnarocnejsi a nejzdlouhavejsi.
Sotva se drzim a pomalu usinam, o dnesnim vystupu budu psat pozdeji, snad zitra. To budeme na ceste do vlasti. Vsichni se tesime domu, na poradne jidlo a hlavne na zaslouzeny odpocinek.

Přesun ke chatě Hornlihütte a odpolední průzkum dolní části hory Matterhornu

Pisu velmi narychlo neb nas zitra ceka velmi narocny den, tak omluvte muj rychlopis.
Pres noc trochu prselo, rano kdyz jsem otevrel sve ospale oci, spatril jsem skrz stanu vodni kapicky. Ze stanu a ve vyhratem spacaku koukam ven a zjistuji, ze se obloha postupne protrhava a v dalce prosvita slunce skrz mlhovou oponou. Raduji se neb bude pekne pocasi. Jeste chvilku polehavam a za par minut me budi Peta. Po snidani a baleni vseho vyrazime po osme ke stanici odkud lanovkou mirime ke stanici Schwarzsee. Z ni pokracujeme pesky klikatou cestickou ke chate Hornlihutte. Cestou spatrime stado ovci, kteri se pasou na travnate strani. Je tu nadherna priroda s nekolika modrymi jezirky, pocasi je idealni, v nekterych mistech z udolnich hor plujou krasne bile oblacky ve forme vodnich par a vytvari tak nezamenitelne kouzlo krasy hor. Potkame jednoho ceskeho horolezce s jeho pani, vypravi nam sve zazitky z vystupu na Matterhorn. Pokracujeme dale nahoru ke skale, kde poprve lezeme pres fixni lana a pres nekolika serpentyny se pomalu blizime k mistu naseho noclehu. Cestou potkame trojici cechu, kteri take vylezli na vrchol, dozvidame se od nich dulezite informace a rady. Co nas ale za chvili prekvapilo, bylo setkani s Petrem Salabou, ktery se vracel s kamaradem z vrcholu. S nim jsme byli loni na Monte Rosa. Vubec jsme ho necekali a tak jsme se dali do reci. Dozvidame se, ze vystup neni lehky a trval zhruba 12 hodin nez se dostali az na vrchol. Bohuzel zpet nestihli vcas dorazit k taboru a tak museli prespat v chate Solvay. Tolik informaci jsme pochytili a doufame, ze nam budou pri ceste uzitecne. Ke chate jsme dorazili pred polednem, kde jsme si vsichni dali bolongske spagety. Po vydatne jidle mirime k mistu pro kempovani. V kamenitem svahu jsme nasli nekolik ostruvku pro stany (uprostred ostruvku je rovna plocha bez kameni a okolo hradba z kameni). Po rozbiti taboru jdeme nalehko s horolezeckou vybavou na pruzkum dolni casti cesty k vrcholu Matterhornu. Pred prvni mistem k vystupu jsme spatrili sochu Madonnu, poprosil jsem ji o ochranu a bezpecnost nas. U skaly je fixni lano tluste asi 4-5cm, po nej splhame a lezeme vzhuru. Snazime se najit schudnejsi cestu a zapamatovat orientacni body, neni to snadne. V nekterych mistech padaji kameny a proto musime byt obezretelni a myslet na nasi bezpecnost. Okolo pul ctvrte jsme ve vysce 3453 m.n.m. a rozhodujeme se, ze to pro dnesek stacilo. Pred sestupem jsem zapnul zaznam trasy v navigaci, abychom casne rano po tme nebloudili a neztraceli cas hledanim spravne cesty. V nekterych mistech radeji slanujeme a musime davat pri tom pozor, aby jsme neshodili nejaky kamen dolu. V polovine trasy zastavujeme u maleho jezirka, kde Paja doplnuje vodu do nasich lahvi pro vareni. Bohuzel okolo chaty neni zadna voda, jen v chate se da koupit balenou vodu (1.5 litru za 8 franku). Sestup zvladame s vetsi opatrnosti dobre, ke chate jsme dorazili trochu vycerpani a domlouvame se, kolik flasek vody budeme potrebovat na zitrejsi vystup. S Petou kupujeme radeji 4.5 litru vody zvlast a Paja s Tomem po 3 litrech. Zbytek dne jsme peclive pripravovali veci a posilnili vydatnou veceri. Zapinam svuj mobil a zjistuji, ze bude zitra jasne pocasi, v nasledujicich dnech predpovidaji polojasno, je jasne, ze zitra pujdeme na vystup. Domlouvame posledni detaily a rozhodli jsme, ze na vystup pujdeme ve dvojicich, Peta s Pajou a ja s Tomem. Hanca se rozhodla vystup se nezucastnit a zustat na zakladni tabore, bude nam drzet palce. Je pomalu osm hodin, vsichni uz ulehli pred hodinou a ja se snazim dopsat nejdulezitejsi body dneska. Za chvili beru prasek na spani neb vsichni dobre vime jaka nervozita nas ceka a jak stale myslime na nas vystup. Pevne verim, ze budeme vsichni rozumni a myslet jen na svou bezpecnost. Zitra vstavame v jednu hodinu po pulnoci. Moc nam drzte palce!!! Jestli se nam podari dosahnout vrcholu, budeme na Vas myslet.
Pro dnesek 12.3 km vcetne lanovky, celkovy vystup 1332 m a aktualni vyska 3225 m.n.m.

Nenáročný aklimatizační výšlap na Breithorn (4164 m.n.m.)

V pul sedme byl ranni budicek, uz kolem seste jsem se probudil cerstve vyhajinkany. Lepe se nam tu spalo neb jsme stanovali na rovine, kdezto vcera mirne ve svahu. Vecer, jak jsem koukal na predpoved pocasi, melo byt dnes rano hezky a po poledni by se melo trochu kazit pocasi, nic vazneho. Rano koukam na skoro jasnou oblohu se cirrusem (pro neznale: jsou to takove jemne oblacky ve tvaru chmyri plujici ve vysce od 5 az 12 km). Ostatnim rikam, ze bude ve stredu pravdepodobne jasne pocasi a ve ctvrtek polojasno, uvidime jake pocasi se vyvrbi behem dne, byva tu dost nevyzpytatelne. Po vydatne snidani nalehko balime, bereme s sebou jen 2 batohy, macky, nejake nahradni obleceni, jidla a hlavne piti. Stany vcetne ostatnich veci tu nechame, moc sem turisti nechodi a od znacene cesty jsme dost vzdaleni a schovani za skaly. Presne v 7:45 vyrazime ke stanici lanovky, chuze trva jen 15 minut. Po osme hodine jedeme kabinovou lanovkou k malemu Matterhornu rychlosti 35 km/h a stoupanim 3 m/s s celkovym prevysenim 859 m a casem 10 minut. S nami byli nejen turisti ale i take lyzari, kteri si uzivali letniho sjizdeni na sjezdovcovem ledovci. Po vystoupeni prochazime dlouhym tunelem asi 100 m skrz horu smerem na jih. Vyrazime smer Breithorn po snehove plani se sluncem na leve strane. Samozrejme jsme neopomneli vzit ledovcove bryle neb bez nej by jsme za chvili oslepli. S kluky se stridame v noseni batohu, oproti vcerejsku je to polovicni uleva. Pred mirne strmym stoupanim se rozhoduji vzit macky neb jako ja jediny nepouzivam hole (kvuli foceni). Do kopce se mi rychleji slape nez ostatni. V polovine trasy si dopravame pauzu, pote jdu napred, abych mohl ze shora udelat zajimave snimky. Kupodivu vyslap pro me nebyl narocny a presne v deset hodin jsem se ocitl na vrcholu. Behem kratke chvile euforie jsem vnimal jedinecnou krasu okolnich hor a porizoval snimky. Za par minut vidim prichazet ostatni, navzajem si potreseme rukou a spolecne se radujeme. Nasleduje porizeni spolecne fotky s pozadim Matterhornu. Ani nam z takove vysky nepripada tak monumenalni. Na vrcholu si uzivame ctvrt hodiny a pote se posilnime susenymi masy a musli tycinkami. Po svacine a vyprchani adrenalinu si ostatni berou macky. Od zacatku naseho vystupu pozoruji Paju, ktery ma nejakou castejsi frekvenci s vyprazdnovanim mocovych tekutin. A nejenom, rad se s tim prevadi i za zady Helcy nablizku nebo v sedu za pritomnosti ostatnich. Proc asi o takovych vecech pisu? Pri psani clanku si ostatni povidaji a koukaji na me, co asi pisu a nabadaji me, abych psal vse a nic duleziteho nevynechal. Priznam se, ze napsat blog neni po celodennim vystupu zadna radost, ale i tak nekdy si rad pisi, svym zvlastnim zpusobem. Sestup byl nenarocny, jen Peta s Helcou a Tomem si vybrali zrovna ten nejstrmejsi svah, asi ze slunicka se trosku pomatli. S Pajou radeji a s rozumem jdeme po vyslapane ceste dolu. V polovine trasy zkousi Tom s Petou sankovat na zadku a dari se jim castecne dobre. Zbytek cesty byla pohodicka, po nejake dobe pozorovani si rikam, ze se asi zatahne, ale nebyl jsem si jisty, jelikoz vitr v horach se chaoticky meni. Kolem poledne dorazime ke stanici horni lanovky a v planu jsme chteli jit nahoru na vrchol maleho Matterhornu. Po svacine ale zjistujeme, ze je asi vstup zavreny nebo pristupny az po zaplaceni. Bohuzel jsme pokladnu nenasli, ale nas to tak vubec netrapi. Rozhodli jsme se, ze pujdeme zpet k taboru pesky, jedina cesta vede po dlouhe sjezdovce. V jedne tretine cesty zastavujeme na malou pauzu pro svacinku s pozorovanim deni okolo. Behem sestupu si vsimam, ze se k nam blizi mracna ve vyssi poloze. Peta kvapem a zbytecne "plasil ptaky", vzal nohy za ramena a ostatni nasledovali krome me. Byl jsem si jisty, ze prehanka, at snehova ci destova, nenastane a tak jdu svym klidnym tempem. Po nejake dobe ujistuji Petu, ze nic takoveho nebude a ze neni kam spechat. V dolni casti sjezdovky byl snih cim dal mekci a nam se moc dobre neslapalo. Kolem druhe hodiny jsme dorazili ke stanici lanovky odkud jsme rano vyjizdeli nahoru. Zkousime zjistit, v kolik zitra jede lanovka do Schwarzsee, odkud by jsme sli ke chate Hornlihutte. Mozna zvazujeme uskutecnit vystup na Matterhorn jiz ve stredu za jasneho pocasi neb jsme uz dobre aklimatizovani. Zalezet bude hlavne na zitrku az budeme zkoumat cast cesty k mistu mezi 2 a 3 kuloarem. Kupujeme listek na zitrejsi ranni odjezd lanovkou za 18 franku. Kolem pul treti jsme zpet doma, unaveni si hned pripravujeme obedoveceri a snazime se doplnit chybejici energie nejen jidlem ale i dobrou naladou a vybornym cajem s hroznovym cukrem. Behem tri hodin se pocasi neustale meni a chvilema skrz slabeho mracna prosvita slunce. Kdyby nedej boze zacalo prset, museli by jsme fofrem sbalit a presunout mimo okraj jezirka nebo se tu utopime. Vsichni jsme zvedavi na zitrejsi pocasi, az budu opisovat tento clanek do mobilu (radeji clanek pripravuji predem na papir a pote fofrem opisu, abych si usetril baterii), mrknu se na pocasi na noc a zitrek. Ted uz asi vsichni chrapaji, tak taky pomalu pujdu do hajan :-)
Lanovkou a pesky celkem 22.5 km s prevysenim 1490 km.
Na fotce je dobre videt pravy profil trasy naseho planovaneho vystupu na Matterhorn, v nekterych mistech jsou fixni a ocelova lana. Uz se vsichni moc tesime!

Jaké bude počasí během následujících dnů?

Každý večer sleduji počasí na http://www.windfinder.com/forecast/kleines_matterhorn

Druhý aklimatizační výšlap za jasného počasí

Vcera jsme sli brzo spat, ja az po dopsani deniku, asi okolo desate hodiny. Vsichni jsme se do osme hodiny krasne a vydatne vyspali. Po vykouknuti ze stanu nas mile potesilo krasne nebe bez oblacku. Pres noc bylo okolo -3°C neb flasky naplnene vodou byly castecne zmrzle. Po ranni hygine kousek odtud u potucku si pripravujeme snidani, kazdy podle sve chuti. Z nekolika hrnecku se linula smes vune ovesnych vlocek, polivky a ryzove kase. Peta nas upozornil, ze je zakazano varit caj z duvodu setreni bombu, mame jen 3 a ve vyssich polohach plyn rychleji uchazeji. Jako milovnik caje jsem se na nej pomalu mracil a dal najevo, co si o nem myslim :-) Vcera vecer mi nebylo oukej, neb jsem se jeste radne nezotavil z nachlazeni na vikendove svatbe meho kamarada hlavne pri tanci. Po snidani jdeme kousek ke skale a zkousime cvicit s vklinenci a frenolem. Jsou to uzitecne horolezecke nastroje, ktere se nam budou pri vystupu mozna hodit, spis ani ne, pouze pro pripad nouze nebo bloudeni. Mezitim delame spolecnou fotku s pozadim Matterhornu. Pote pomalu balime a okolo pul jedenacte vyrazime ke stanici Trockener Stag, kde v okoli budeme bivakovat. Cesta prijemne a rychle ubihala, dvakrat jsme si udelali siestu se svacinkou a pozorovanim okolni krajiny. Zacina se nam tu cim vic libit, proste klidek a pohodicka. Ve vysce 2683 m.n.m. kolem treti hodiny se nachazime u jezirka, rozhodli jsme se, ze tu prespime. Batohy jsme nechali skryte pod skalou a nalehko jsme sli ke stanici lanovky, aby jsme zjistili, v kolik rano jede lanovka k malemu Matterhornu (od 7 hodin). Koupili jsme si listek na lanovku za 30 franku (ja za polovic kvuli ZTP). Vracime se zpet k taboru, kde stavime stany a Paja pripravuje z kameni kruh na rozdelani ohne. Minuly den nasel nekde kousek od tabora par drivi, tak ho nosil s sebou na zadech, asi ho zatez moc neunavila. Po rozdelani ohne se atmosfera jeste znasobila, neco takoveho zazijeme jen parkrat za rok. Vsude okolo nas ze vsech stran obepinaji hory, kousek od nas se od vodni hladiny jezera zrcadli obraz okolni krajiny a slunce do nas pali vsi silou. Musime neustale se namazat nebo se oblect cely do slabsi vrstvy vcetne cepice, aby jsme se moc nespalili. Peta pripravil ze sacku s hovezim gulasem vybornou veceri, ta nam vsem moc chutnala. A jelikoz varime vodu na ohni, je pro dnesek povoleno varit caj :-) Ve vysce okolo 3000 m.n.m. se da udelat ohnicek, ale predpokladem je dobre a suche drevo. Do sveho caje jsem pridal trochu rozemleteho zazvoru pro zlepseni me kondice. Citim se oproti vcerejsku o mnohem lepe. Kolem osme vecerni vsichni ulehame do stanu a tesime se na dlouhy a snovy spanek. Vsem, kdo ctou denne vecer muj novy clanek, preji dobrou noc a sladke sneni... :-)
Pro dnesek jsme usli 5.2 km s prevysenim 543 m a spime v nadmorske vysce 2859 m.n.m.
Na obrazku je zleva v tomto poradi: Paja, Tom, Hela a Peta.

Ranní příjezd a výšlap směrem na Malý Matterhorn

Do Tasche jsme dorazili v pul sedme, ve meste hledame levne soukrome parkoviste, je brzo rano a jeste nejsou otevrene. Zkousime v centru mesta na hlavni parkovisti zjistit cenu parkovne na den. Zjistujeme, ze je dvakrat drazsi, tak se vracime zpet k mistu. Zaciname naskladat veci do batohu a ani ne za pul hodiny majitel parkoviste nam nabizi vyhodnejsi odvoz do Zermattu (levneji nez vlakem). Od mesta vyrazime po pul osme smer Furi, cestu nam usnadnuje navigace s podrobnou reliovou mapou v meritku 1:50 000. Cestou spatrujeme v oblacich majestatni horu pokrytou castecne bilym snehem. Kdyz pomyslim na chvile stravene pohledem z vrcholu hor, rozbusi se divoce me srdce. Prvni nastup byl pro nas trosku sok, jelikoz my kluci mame na zadech batoh s 20 az 25kg zatezi (Hela asi 13kg), ale po par minutach na to zapomeneme a zaciname plne vnimat okolni krasu prirody. V lese u lavicky si dopravame malou pauzu na odpocinek a svacinku, Peta se mezitim snazi vyzdimat svoji bundu, ktera se namocila pri protrzeni camelbagu v Helcine batohu. Nastesti je krasne a sviti slunko, brzy bude sucha. Ve Furi se rozhodujeme pokracovat smer Trockener Steg, kde ve vysce okolo 2500 m.n.m. budeme bivakovat. Cesta nam dala pekne zabrat, neustale jsme sli strmym stoupanim. V dalce spatrujeme Monte Rosu, s Petou a Pajou si vzpominame na lonsky vystup, ktery byl velmi narocny z duvodu nedostatku dnu a aklimatizace. Jsme radi, ze mame na nas vystup dostatek casu pro aklimatizaci a peclivou pripravu. Okolo pul druhe zasneme nad krasou spicate hory v cele sve delce. Je to pohled neodolatelny pro milovniky hor. Nezanedlouho si dopravame pulhodinovou pauzu kochanim okolnich hor a jen tak si povidame. Po svacine nachazime po dalsi pul hodine pesi chuze skrz pesinkou s krasne rozkvetlymi rostlinami idealni misto pro kempovani. Unavou si lehneme a po sebrani dalsich sil rozbijime tabor. Po brzkem veceri se ucime delat prusikove smycky a probirame nejdulezitejsi veci ohledne naseho vystupu. Slunce je stale vysoko, fouka ani ne silny vitr a je nam moc prijemne (krome unavy). Kolem seste hodiny kazdy jdeme do stanu si odpocinout. Jsem v malem stanu zapujceny od Pety sam, pisu si svuj denik a mam tu klid pro sve rozjimani a zamysleni o me ceste zivotem... Dnes jsme usli 9.1 km s prevysenim 850 m a ted jsme ve vysce 2442 m.n.m.

Balení věcí a odjezd do švýcarských Alp

Rano brzo vstavam a zacinam balit na cestu do Alp. Jelikoz me posledni dny byly velmi hekticke, stihal jsem jen nakoupit jen ty nejnutnejsi veci: samonafukovaci karimatku do extremnich podminek, komplektni outdoorove obleceni s membranou Goretex (tri vrstvy) vcetne rukavice, esus a termohrnek z lehciho materialu (i nejaky ten gram navic je dost znat) a dalsi nezbytne veci. Kolem devate vyrazim jeste na Evropskou ulici koupit drzak pro navigaci na batoh. V tydnu, jak to byva mym zvykem, jsem na posledni chvili objednal ovci termopradlo Devold do narocnych podminek a zrovna dnes privezli zbozi. Jeste odpoledne stiham ho vyzvednout v obchode Alpinsport. Zbytek dne jsem se venoval poslednim balenim novych veci a doladeni drobnych veci. Okolo 18h prijizdi kombik s plne nalozenym kufrem a prazdnou rakvi na strese auta pro muj batoh a ostatni veci. Po seznameni s ostatnimi cleny vypravy a nalozeni veci vyrazime smer jihozapad (SW) ke svycarskym hranicim. Jedeme pres Rozvadov, Mnichov a dale podle navigace pres rakouskou dalnici. Peta nema dalnicni nalepku, tak to vezmeme zkratkou, nejkratsi cestou do Svycarska pres prusmyk Belvedere s nekolika krasnymi serpentynkami (jiz pred par lety jsem tu projizdel na motorce). S kluky se postupne stridame v rizeni, aby nase cesta rychleji a prijemneji utikala...

Zajímavé odkazy o cestě na Matterhorn

Zde se můžete mrknout na popis cesty na hřeben majestátní hory (anglicky).
http://www.exnetsystems.co.uk/climbing/index.htm

Co s sebou vzít na záda aneb jak se nejlépe vybavit na cestu

ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ (až po Hörnlihütte)

• telefonní číslo na horskou službu
• úrazové pojištění (nejlépe Alpenverein)
• cestovní pas
• prašule (švýcarské franky)
• topografická mapa Švýcarska
• outdoor navigace (Kájík-Garmin C60x)
• mobil s pouzdrem
• batoh
• kompas
• ledovcové sluneční brýle s pouzdrem
• foťák (Tom-kompakt, Kájík-zrcadlovka Nikon D70+Nikkor 18-200 VR)
• opalovací krém s faktorem 50
• hůlky
• kapesní nůž
• čelovka včetně náhradní baterie
• kartáček na zuby s pastou

LEZENÍ

• mačky s obalem
• cepín
• ledovcový šroub s pouzdrem
• lano (min. 30m, nejlépe 50m)
• horolezecká přilba
• osma s karabinou
• odsedka s HMSkou
• 2x plochá a 2x lanovitá smyčka
• sedák
• 2x klasická karabina (z expresky)
• 2x expreska
• tenká šňůra na cokoliv (10m)
• průsíkové smyčky
• pár větších a menších vklíněnců (Péťa, Tom)

BIVAK

• stan (2 velké a 1 malý)
• žďárák
• samonafukovací matrace
• spacák
• svíčka v plechovce na vysušení a ohřátí stanu

OBLEČENÍ

• trekovky
• bunda a kalhoty svrchní nepromokavé (nejlépe GORETEX)
• bunda a kalhoty soft shell
• termoprádlo (triko a nohavice)
• lehké termotriko
• 2x teplé ponožky
• návleky na boty
• 1x tlustá a 1x tenká čepice
• 1x teplé a 1x lehké nepromokavé rukavice

JÍDLO A PITÍ

• 1x litrová láhev a 1x dvoulitrový camelbag
• vařič včetně bomby (Péťa, Tom, Kájík)
• lžička, nůž a vidlička
• sirky nebo nejlépe zapalovač
• ešus a hrnek
• 3x čínská polévka
• 4x ovesná kaše
• 4x rýžová kaše
• 1-2x čokoláda
• čajové sáčky
• tekutý ionťák
• energetické tyčinky
• 2x sušené maso po 100g
• 5x hroznový cukr
• 6x tatranka
• 5x müssli tyčinky

OSTATNÍ

• alu fólie
• kancelářské sponky
• náhradní tkaničky
• jelení lůj
• kapky do očí

Náš odjezd se již pomalu blíží...

Pomalu finišujeme s posledními detaily přípravy na cestu. Během cesty budu psát o našem základním a horolezeckém vybavení, aspoň cesta bude rychleji ubíhat. Koukal jsem na předpověď počasí ve Švýcarsku, celý týden hlásí jasno až polojasno, nás ale nejvíce zajímá čtvrteční prognóza na náš výstup, zatím na 70% předpovědějí jasno, tak se máme na co těšit :-)

Plán a program za cestou k splnění snu

• Pátek 1.7. - noční přesun do Täschu, dvě možné přesuny:
• 1.varianta: Jablonec nad Nisou, Praha, Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Memmingen, Vaduz, Chur, Täsch (967 km, 10 hodin a 32 minut jízdy)
• 2.varianta:  Jablonec nad Nisou, Praha, Železná Ruda, Deggendorf, Landshut, Mnichov, Memmingen, Vaduz, Chur, Täsch (955 km, 11 hodin a 18 minut jízdy)
• Sobota 2.7. - po příjezdu první aklimatizační výstup směrem k malému Matterhornu, první nocleh v nadmořské výšce okolo 2.500 m.n.m.
• Neděle 3.7. - druhý aklimatizační výlet, další nocleh v nadmořské výšce okolo 3.000 m.n.m.
• Pondělí 4.7. - lanovkou na Klein Matterhorn (3.883 m.n.m.) a pěší výstup na Breithorn (4.164 m.n.m.), sestup zpět k noclehu
• Úterý 5.7. - přesun vláčkem k chatě Hörnlihütte (3.260 m.n.m.) přes Schwarzsee (2.583 m.n.m.)
• Středa 6.7. - zmapování noční části cesty na vrchol Matterhorn (až k prvním fixům na konci druhého kuloáru)
• Čtvrtek 7.7. - velký den "D", noční budík ve 2:30 a výšlap na vrchol sedmé nejvyšší hory Alp, přes chatu Solway ve výšce 4.003 m.n.m. (nouzový bivak s vysílačkou), předpokládaný čas dosažení splnění snu okolo 11h, v poledne návrat na chatu Hörnlihütte (u výstupu a sestupu je 2 hodina rezerva)
• Pátek 8.7. - cesta do Zermattu, odpočinek a nocleh v kempu
• Sobota 9.7. - návrat do rodné země

O čem je tento blog?

Již delší dobu jsme s kamarádi snili o zdolání velikána Matterhorn přes hřeben Hörnli, a protože zážitky z každých dnů se hromadí jak na běžící páse, rozhodl jsem se publikovat články touto formou, podobnou, kterou jsem psal již v roce 2009 při cestě do Nepálu. Plánovaný odjezd je v pátek 1.července ve večerních hodinách s předpokládaným návratem v sobotu 9.července.

Kdo se výstupu zúčastní?

Kájík (Karel Svoboda), 1978, Svojek
Péťa (Petr Fischer), 1979, Jablonec nad Nisou
Pája (Pavel Jirásek), 1980, Jablonec nad Nisou
Hela (Helena Kozelková), 1971, Jablonec nad Nisou
Tom (Tomáš Hyška), 1981, Jablonec nad Nisou

Později, až bude trošku více času, napíšu plán a program výstupu na Matterhorn s nadmořskou výškou 4478 m.n.m. Nyní finišujeme s přípravou a balením, moc času nám již nezbývá...