Přesun ke chatě Hornlihütte a odpolední průzkum dolní části hory Matterhornu

Pisu velmi narychlo neb nas zitra ceka velmi narocny den, tak omluvte muj rychlopis.
Pres noc trochu prselo, rano kdyz jsem otevrel sve ospale oci, spatril jsem skrz stanu vodni kapicky. Ze stanu a ve vyhratem spacaku koukam ven a zjistuji, ze se obloha postupne protrhava a v dalce prosvita slunce skrz mlhovou oponou. Raduji se neb bude pekne pocasi. Jeste chvilku polehavam a za par minut me budi Peta. Po snidani a baleni vseho vyrazime po osme ke stanici odkud lanovkou mirime ke stanici Schwarzsee. Z ni pokracujeme pesky klikatou cestickou ke chate Hornlihutte. Cestou spatrime stado ovci, kteri se pasou na travnate strani. Je tu nadherna priroda s nekolika modrymi jezirky, pocasi je idealni, v nekterych mistech z udolnich hor plujou krasne bile oblacky ve forme vodnich par a vytvari tak nezamenitelne kouzlo krasy hor. Potkame jednoho ceskeho horolezce s jeho pani, vypravi nam sve zazitky z vystupu na Matterhorn. Pokracujeme dale nahoru ke skale, kde poprve lezeme pres fixni lana a pres nekolika serpentyny se pomalu blizime k mistu naseho noclehu. Cestou potkame trojici cechu, kteri take vylezli na vrchol, dozvidame se od nich dulezite informace a rady. Co nas ale za chvili prekvapilo, bylo setkani s Petrem Salabou, ktery se vracel s kamaradem z vrcholu. S nim jsme byli loni na Monte Rosa. Vubec jsme ho necekali a tak jsme se dali do reci. Dozvidame se, ze vystup neni lehky a trval zhruba 12 hodin nez se dostali az na vrchol. Bohuzel zpet nestihli vcas dorazit k taboru a tak museli prespat v chate Solvay. Tolik informaci jsme pochytili a doufame, ze nam budou pri ceste uzitecne. Ke chate jsme dorazili pred polednem, kde jsme si vsichni dali bolongske spagety. Po vydatne jidle mirime k mistu pro kempovani. V kamenitem svahu jsme nasli nekolik ostruvku pro stany (uprostred ostruvku je rovna plocha bez kameni a okolo hradba z kameni). Po rozbiti taboru jdeme nalehko s horolezeckou vybavou na pruzkum dolni casti cesty k vrcholu Matterhornu. Pred prvni mistem k vystupu jsme spatrili sochu Madonnu, poprosil jsem ji o ochranu a bezpecnost nas. U skaly je fixni lano tluste asi 4-5cm, po nej splhame a lezeme vzhuru. Snazime se najit schudnejsi cestu a zapamatovat orientacni body, neni to snadne. V nekterych mistech padaji kameny a proto musime byt obezretelni a myslet na nasi bezpecnost. Okolo pul ctvrte jsme ve vysce 3453 m.n.m. a rozhodujeme se, ze to pro dnesek stacilo. Pred sestupem jsem zapnul zaznam trasy v navigaci, abychom casne rano po tme nebloudili a neztraceli cas hledanim spravne cesty. V nekterych mistech radeji slanujeme a musime davat pri tom pozor, aby jsme neshodili nejaky kamen dolu. V polovine trasy zastavujeme u maleho jezirka, kde Paja doplnuje vodu do nasich lahvi pro vareni. Bohuzel okolo chaty neni zadna voda, jen v chate se da koupit balenou vodu (1.5 litru za 8 franku). Sestup zvladame s vetsi opatrnosti dobre, ke chate jsme dorazili trochu vycerpani a domlouvame se, kolik flasek vody budeme potrebovat na zitrejsi vystup. S Petou kupujeme radeji 4.5 litru vody zvlast a Paja s Tomem po 3 litrech. Zbytek dne jsme peclive pripravovali veci a posilnili vydatnou veceri. Zapinam svuj mobil a zjistuji, ze bude zitra jasne pocasi, v nasledujicich dnech predpovidaji polojasno, je jasne, ze zitra pujdeme na vystup. Domlouvame posledni detaily a rozhodli jsme, ze na vystup pujdeme ve dvojicich, Peta s Pajou a ja s Tomem. Hanca se rozhodla vystup se nezucastnit a zustat na zakladni tabore, bude nam drzet palce. Je pomalu osm hodin, vsichni uz ulehli pred hodinou a ja se snazim dopsat nejdulezitejsi body dneska. Za chvili beru prasek na spani neb vsichni dobre vime jaka nervozita nas ceka a jak stale myslime na nas vystup. Pevne verim, ze budeme vsichni rozumni a myslet jen na svou bezpecnost. Zitra vstavame v jednu hodinu po pulnoci. Moc nam drzte palce!!! Jestli se nam podari dosahnout vrcholu, budeme na Vas myslet.
Pro dnesek 12.3 km vcetne lanovky, celkovy vystup 1332 m a aktualni vyska 3225 m.n.m.